Objevení náleží německému baronovi Walterovi von Saint-Paulovi, proto ji můžeme znát pod krásným názvem Saintpaulia nebo zkráceně Paulínka. Tato rostlina je kvetoucím potěšením i pro začátečníka. Není nikterak náročná na pěstování a její odměnou jsou její překrásné květy v různých barvách. Nejčastější barvou je bílá, růžová, fialová, ale výjimkou nejsou ani dvoubarevné květy.
V domácnostech se jim nejvíce daří při pokojových teplotách mezi 18-25°C. vadí jim průvan a kolísání teplot. Nemají rády přímé slunce, takže na parapetech vám s tímto mohou pomoc rolety, abyste vytvořily přistíněné stanoviště. Během zimy jim můžete přisvětlovat vhodným světlem pro rostliny. Dávejte si pozor na prostředí z plynových spotřebičů, které jim vadí úplně nejvíce. Co se týká substrátu, tak mají nejraději mírně kyselý a dobře propustný substrát s dostatkem rašeliny. Během roku doporučujeme pravidelně přihnojovat slabým roztokem hnojiva s vyváženým obsahem NPK. Důležité je vybrat i vhodnou velikost květináče, doporučuje se volit květináč s průměrem mezi 7-9 cm, miniatury a polominiatury se nejlépe pěstují v 5-6 cm květináčích.
Co se týká zálivky, tak se šíří informace, že africké fialky nemají rády zálivku na listy, ale není to docela pravda, protože ve své domovině jsou trvale vystaveny vzdušné vlhkosti, což bychom ji měli dopřát i v našich bytových podmínkách. Pravidelně Saintpaulie roste pomocí rozprašovačů, ovšem pouze měkkou odstátou vodou a zálivku můžete provádět do misky i přímo pod listy, hlavní je udržet stálé vlhké prostředí. Množení afrických fialek je poměrně jednoduché. Ze semen je to cesta dosti zdlouhavá, proto je vhodnější řízkování – lístek z prostředku korunky odlomíte, dáte do skleničky s měkkou odstátou vodou tak, aby nebyl list ponořený a počkáte až se začnou tvořit kořínky. Potom řízky můžete zasadit do květináčů, kde by měly do měsíce zakořenit, do půl roku dostatečně dorůst do velikosti pro kvetení.
Nástrahou a nepříjemností, která nás může potkat při jejich pěstování jsou nemoci a škůdci. Mezi nejznámější patří houbové choroby (hniloba kořenového krčku, padlí, plíseň šedá, listová skvrnitost), virové choroby (INSV) a bakteriální choroby. Mezi škůdce můžeme zařadit červec citrusový, svilušku chmelovou, třásněnku západní, mšice a listová i květní háďátka.
Napadené rostliny je nutné ze sbírky odstranit.
Zajímavostí je, že by fialky neměly být umístěny blízko u sebe. I u nich totiž platí, že potřebují svůj prostor. Takže pokud vám africké fialky nechtějí kvést je potřeba zkontrolovat, zda mají vhodnou teplotu, dostatek světla, dostatek vláhy (pozor na přemokření, nerosit na květy) a správný substrát. Pokud i přesto všechno nechtějí kvést doporučuje se u starších exemplářů jednoduše odstranit ty největší listy nebo všechny, které rostou v první řadě obvodu růžice. Tento postup lze opakovat nanejvýš jednou za dva roky. Tak hodně štěstí k úspěchu s pěstováním fialek afrických.